Výstava
Myšlenka, aby Evropský parlament uděloval každý rok cenu za lidská práva, se zrodila v červenci 1984 v průběhu plenární rozpravy, na níž poslanci jednali o situaci Andreje Sacharova. Původní návrh zněl, aby se cena udělovala především za odborné a umělecké práce, které přispěly k rozvoji vztahů mezi Východem a Západem, ke svobodné diskusi, vědeckému výzkumu a obraně lidských práv a právního státu. Francouzský poslanec Jean-François Deniau, který v této věci působil jako zpravodaj, tehdy prohlásil, že svobodně zvolený Evropský parlament má povinnost a odpovědnost hájit základní svobody.
Andrej Sacharov podle něj cenu výborně reprezentuje jako
evropský občan, který je ztělesněním svobody myšlení a projevu a který se na základě svých přesvědčení a svého svědomí rozhodl vzdát se všech materiálních výhod a všech poct, na které si mohl činit nárok.
Jean-François Deniau
Dne 13. prosince 1985 byl pak velkou většinou přijat návrh usnesení, který dal vzniknout Sacharovově ceně za svobodu myšlení.
Sám Andrej Sacharov tento projekt podpořil na jaře 1987 poté, co jej o to osobně požádal tehdejší předseda Evropského parlamentu Lord Plumb, a souhlasil s tím, aby nová cena nesla jeho jméno. Nakonec bylo rozhodnuto, že spíše než za písemnou tvorbu se bude cena udělovat organizacím nebo jednotlivcům, kteří svou činností významně přispěli k obraně lidských práv v Evropě a ve světě. Po dohodě s Výborem pro politické záležitosti Parlament rozhodl, že první Sacharovova cena bude udělena ještě v roce 1988. Prvními laureáty se stali Nelson Mandela a Anatolij Marčenko – toho navrhl sám Sacharov.
